Cookie Consent by Free Privacy Policy website

Vítejte na stránkách obce Suchá Loz

Dnes je 28.3.2024, svátek má: Soňa

Obec Suchá Loz leží na na jihovýchodě Moravy v Zahradě Moravy - Slovácku.
V současnosti má 1130 obyvatel a zde se o nich a jejich životě můžete dozvědět více.

Bc. Václav Bujáček, starosta obce

Obecní úřad

Naše obec

Odkazy

Užitečné informace

Volby

Kalendář starosty

Další info

Odkazy

Mikroregion Východní Slovácko

Jak byl starosta Gazdík primátorem

Před domem, v němž bydlí primátor Pavel Bém, zastavuje černý vůz a z něj vylézá mladík. V ruce igelitku z Billy, v ní cinkají láhve slivovice. Oblečen do pískové košile, pískových kalhot, obut do pískových bot. Je to starosta slovácké obce Suchá Loz, čtyřiatřicetiletý Petr Gazdík. Tento týden si ovšem hraje na pražského primátora

Dobrý den, pane primátore! křičí na Petra Gazdíka ředitel Kanceláře primátora Tomáš Jirsa. Je ve sportovním. První bod čtvrtečního programu je totiž vyjížďka po pražských cyklostezkách. Z domu vychází Bém, rovněž ve sportovním. Tak jen ten Gazdík bude trochu kazit dojem. Kolo mu půjčí paní Bémová. „To je ještě dobrý. Horší bylo, když mě Pavel vzal na lezení po skalách. Taky jsem s sebou nic neměl, tak mi půjčil aspoň svoje boty. Jenže já mám větší nohu, takže jsem musel mít ohnuté palce. Hrůza,“ popisuje Gazdík své sportovní zážitky z Prahy. Má trochu červené oči. „Mě už se taky snaží tři dny systematicky likvidovat,“ naznačuje Jirsa důvod Gazdíkovy únavy. Bém přináší na zahradu kafe a koláč. Je přesně půl osmé.

U snídaně Gazdík popisuje svoje zážitky s novináři. „Jednou jsem tady z legrace řekl, že jedeme za prostitutkama, a od té doby se k prostituci musím vyjadřovat třikrát denně. Stal se ze mě odborník na prostituci! Přitom jsem tady viděl jen jednu, a to ještě z dálky. My v Suché Lozi žádné prostitutky nemáme. Teda máme tam jen jednu, a ta to dělá zdarma a ráda,“ říká starosta. Jeho vyprávění přerušuje telefonát těhotné Romky ze Suché Lozi. Stěžuje si, že jí její manžel sebral desetiměsíční dítě. Gazdík se ji snaží uklidnit. S touto ženou má již bohaté zkušenosti: „Jednou jsem přišel v deset večer domů a ona seděla u nás v obýváku na gauči. A že prý ji ten její zase zmlátil, ať s tím něco udělám.“ Řešit podobné situace je prý na jeho denním pořádku. Není výjimkou, že mu kdosi ve dvě ráno zavolá, ať si toho a toho spoluobčana vyzvedne – že prý leží opilý a pozvracený v místním potoce. Tok Gazdíkovy řeči zaráží Bém. Velí k odjezdu. Je osm dvacet a čas tlačí. „Každý večer se vrací domů se slovy, že to byla zase hrůza,“ říká paní Bémová. „Sebetrýzněním k dokonalosti!“ utrousí Bém, naskočí na kolo a zbytek výpravy se rozjíždí za ním. Primátor nasazuje ostré tempo. Gazdík trochu zdržuje, protože cestou telefonuje. Nakonec Bémovi rupnou nervy a vyzývá Jirsu, aby Gazdíkovi mobil zabavil.

Ještě voskové figuríny

Zastavujeme se u u přívozu v Praze-Sedlci, kde bydlí Petr Polák. Ten má na magistrátu na starosti cyklostezky. Jakmile vidí přicházet svého šéfa, odbíhá dovnitř pro občerstvení. A hned se pouští do „primátora“ Gazdíka. „Pane starosto, co to vlastně znamená Loz? Víte, Terry Pratchett píše o vesnici Kyselá Prdel. Tak to celkem chápu, co to může znamenat. Ale Suchá Loz?“ Gazdík mu vysvětluje, že Loz znamená vinné proutí. Dál už se pánové baví o rybaření. Pavel Bém říká, že by rád vyrazil na candáta, „kdyby se tady někde potloukal“. Ptá se i na štiky. „Jo, zrovna včera jsem jednu chytil. Měla pětašedesát centimetrů,“ chlubí se Polák. „Tak to už je krasavice,“ oceňuje primátor. Gazdík nervózně poposedává. Polák se zajímá, kam má výprava namířeno. Dozvídá se, že jedeme do zoo. „Už nám zbývá jen muzeum voskových figurín,“ rezignovaně praví Gazdík a vyrážíme dál.

Přívozník všechny cyklisty převáží přes Vltavu a pokračuje se pražskými cyklostezkami do Troje. V zoologické zahradě už čeká ředitel Petr Fejk. A Bémově výpravě dělá doprovod. Povozí starostu Gazdíka lanovkou, ukáže mu hrochy. Nejdéle stojíme u lemurů. K těm mají totiž návštěvníci bezprostřední přístup. „Podívejte se, jak támhleten pracuje ocasem! To je elegance! A támhleten černej, to je divoch!“ exaltovaně vykřikuje Bém. Starosta Gazdík má ruce v pěst, je vidět, jak by si chtěl zvířátko pohladit. Jenže Fejk to nevidí rád. Cestou mu starosta vypráví, jak má zoo v oblibě. Prý tu byl před třemi týdny s dcerami. „Tak to vám dám vizitku a zas přijeďte. Já vás vezmu do výběhu ke slonům,“ slibuje mu Fejk a strká starostovi tašku s prospekty. Je deset dopoledne a opouštíme zoo. Je akorát tak čas rychle dojet na magistrát, odložit tam kola, převléknout se a vyrazit na ministerstvo financí debatovat s Kalouskovým náměstkem Eduardem Janotou o rozpočtovém určení daní.

„Máš čtvrt hodiny na převlečení, za deset minut jedenáct nasedáme do auta a odjíždíme,“ úkoluje Bém Gazdíka během ukládání kol. Ta budou stát celý den v kanceláři magistrátu. Na dveřích visí cedulka „Kancelář komisarijátu velocipedistů“, kterou vlastnoručně vyrobil Petr Polák. Gazdík se tedy běží převléknout, my zatím jdeme, respektive běžíme s Bémem do jeho kanceláře. „V rezidenci primátora už pětadvacet let žádný primátor nebydlel. Takový luxus si nedovolil ani Koukal,“ komentuje za běhu Bém Gazdíkovo ubytování v rezidenci.

Málem jsem škrtil

Vautě starosta Gazdík pořád telefonuje. Většinou s novináři. Bém mu strká do ruky podklady týkající se jednání u Janoty, aby se na to podíval. Gazdík se skloní nad papíry a ihned se začne rozčilovat, že se problém ohledně financování měst a obcí zjednodušuje. „Ale já se nevztekám!“ ubezpečuje Béma. Ten ho příliš nevnímá. Chvíli před tím, než auto zaparkuje u ministerstva financí, se posádka auta srdečně směje názoru Mirka Topolánka, že vzhledem k tomu, kolik dává náš stát na sport, mohlo být olympijských medailí více. Oba pánové běží po schodech a nálada je na bodu mrazu. Gazdík se celou cestu do Janotovy kanceláře rozčiluje, že se šéfem Svazu měst a obcí Jechem jednat nebude. „Pavle, ne! Nebudu se s ním bavit. Fakt ne!“ Použije ještě několik ostřejších výrazů a už sedí za stejným jednacím stolem. Základním tématem je rozpočtové určení daní. Debata nesměřuje k žádnému cíli. Zásadním problémem je, že náměstek Janota dosud nemá k ruce zpracované potřebné podklady a analýzy, aby se k nějakému výsledku vůbec mohlo dospět. A tak jen každý z přítomných řekne svůj názor, do toho neustále pípají Bémovy esemesky, Gazdík obrací oči v sloup a syčí, kdykoli šéf Svazu měst a obcí řekne slovo. Jedna z diskusí se točí kolem každoročního „porcování parlamentního medvěda“.

Cestou v autě Bém s Gazdíkem rozebírají, jak plodná či neplodná debata byla. „V úctě k tobě, jsem se, Pavle, držel. Ale jinak bych toho Jecha musel zaškrtit. Málem jsem odešel. Vždyť tomu člověku je všechno jedno!“ rozčiluje se Gazdík. A dodává: „Kvůli návštěvě Prahy jsem prošvihl sedmileté výročí naší svatby.“ Řeč se stáčí na slovácký folklor. Gazdík popisuje Spolek vdaných žen Plkotnice, jemuž šéfuje jeho manželka. V Suché Lozi čas od času probíhá slavnost „čepení nevěsty“. Na tu je vždycky potřeba sehnat muže, který zahraje ženicha. Většinou to slízne starosta. Jeho žena ho totiž prý ve chvíli, kdy je on v dobrém rozmaru, dokáže přemluvit. Například před dvěma měsíci.

První manželský polibek

Přicházíme na magistrát. Bém se ztrácí ve své kanceláři. Gazdík usedá v zasedací místnosti a rezignovaně praští hlavou o stůl. Z jednání na ministerstvu je znechucen. „Já chtěl, abychom jednali jen Bém, Janota a já. Oni mluví úplně jinak, když u toho nesedí Jech a ti ostatní! Tohle bylo úplně k ničemu,“ stýská si. Nejradši by prý šel na panáka a hlavně – už by se vrátil do své vesnice. Jenže dnes ho ještě čeká návštěva Dopravního podniku a Pražský jarmark. A francouzský cirkus. Oč snazší to prý měl Bém, když za něj dělal starostu v Suché Lozi. Jedním z jeho hlavních úkolů prý byl přejetý bobr.

Žádný oběd. Je třináct hodin a primátor Bém právě oddává na Staroměstské radnici. Starosta Gazdík přihlíží. Bém manželství právoplatně uzavřel, vyzval k výměně prstýnků a polibku a běží nám ukázat celou budovu radnice. Vidíme dvanáct apoštolů uvnitř orloje, kapli, primátorský salonek, senát, Brožíkův sál, Jiříkův sál i staroměstské sklepy. To vše primátor doplňuje historickým výkladem. Pak následuje další cesta autem, oba pány totiž čeká jednání v Dopravním podniku. Cestou si Bém prohlíží knihu reprodukcí Emila Filly, Gazdík si pročítá podklady. Přijíždíme se zpožděním.

U vchodu nás vítá vedoucí sekretariátu. Gazdík se jí ve výtahu chlubí, že včera jel prostředkem MHD. „To jsme rádi,“ naučeným úsměvem reaguje žena. V konferenčním sále vidíme (kromě koláče u Bémů) první jídlo za celý den. Gazdíkovi se rozsvítí oči. Ale na ovoce, sýry, paštičky se vrhnout nemůže, protože ředitel DP Martin Dvořák mu vykládá o pražské hromadné dopravě včetně připravovaných opencards. Občas se Gazdíkovi přece jen podaří do sebe nenápadně kuličku hroznového vína vpravit, ale Bémovi, který bezstarostně hoduje, může jen závidět. Pak je starosta Gazdík vyzván, aby se ptal na věci, které ho ještě zajímají. A tak mu začneme říkat Šťoura. Jeho otázky neberou konce.

Mozek a srdce metra

Ve čtyři hodiny odpoledne následuje ukázka metra. Ve vestibulu Střížkova nás specialista technického úseku DP Jaroslav Šubert zasvěcuje do kladů a záporů této nové stanice. Je celá ze skla a my se dozvídáme, že její umytí stojí Dopravní podnik půl milionu korun. Dvakrát ročně. Gazdík třeští oči. „To mu asi, vzhledem k jeho obecnímu rozpočtu, snad ani neměli říkat,“ komentuje to ředitel tiskového odboru magistrátu Daniel Častvaj. Dopravní podnik připravil pro starostu Gazdíka i malou atrakci. Jedeme metrem v kabině pro strojvůdce. „To je krásná práce!“ vzdychne Gazdík. „Jo, ale pořádně náročná tou svou monotónností,“ kazí jeho nadšení Šubert a vyzývá řidiče, aby nám ukázal, jaké to je s dálkovými světly.

Vystupuje v Letňanech. Tady nás technický specialista Šubert vede do útrob metra a vysvětluje, jak funguje. Ukazuje nám i části, kterým technici říkají „srdce metra“ a „mozek metra“. „Ničeho se tady nedotýkejte, je tu všude elektřina,“ varuje nás manipulant Josef Havel. Všichni techničtí pracovníci jako by metrem žili. Po dvou hodinách začínáme pociťovat mírnou klaustrofobii. V osmnáct hodin se ale nacházíme opět na vzduchu. Gazdíka na hodinu opouštíme, má sraz s kamarádem z Hradní stráže. Starosta se netají radostí, že na chvíli bude mít od novinářů pokoj. Na druhou stranu tohle není špatná kampaň. Gazdík totiž kandiduje na Zlínsku do zastupitelstva. Na prvním místě kandidátní listiny.

Nebuďte nervózní, starosto

V devatenáct hodin se máme dostavit do primátorské rezidence. Prý na kafe. Jenže Gazdík nikde. „Šel do hospody U Parlamentu. Ještě s nějakými dvěma kamarády,“ ochotně nás informuje recepční. Tak míříme do hospody. Gazdík nám už z dálky mává. Před ním stojí pivo a guláš. Děláme si z něj legraci, že se chystá do vysoké politiky a začíná v hospodě U Parlamentu. Gazdík vymýšlí proslov, s nímž má ve dvacet hodin zahájit Pražský jarmark. Píše, škrtá, píše, škrtá. Zprvu se svého výstupu nebál, protože projev měl mít i šéf sněmovny Vlček, který je známý tím, že jeho proslovy nemají s proslovy nic moc společného. Jenže Vlček svou účast náhle odvolal. Nakonec Gazdík u piva sice nevymyslel ani větu, ale prý se rozhodl, že na konci proslovu po slovácku výskne. Můžeme tedy jít.

Nejprve jdeme do rezidence, kde se Gazdík převléká. Sál o dvě patra níž je již zaplněn lidmi. Stojíme v boční chodbě, před sebou drink a uklidňujeme starostu. Ten znovu opakuje, že se mu Bém patrně mstí za toho bobra v Suché Lozi. „Tak, pane starosto, jdeme na to. A nebuďte nervózní. Tady stejně nikoho nezajímá, co řeknete. Všichni čekají, až se začne jíst a pít,“ uklidňuje ho pořadatelka.

Nakonec jsou proslovy čtyři. Jako první přichází na řadu Petr Gazdík. Mluví svým slováckým dialektem, což působí sympaticky. Hlas se mu sice chvěje, ale obsahově mluví nejlépe ze všech řečníků. Popisuje jeden z folklorních zvyků na Slovácku a vybízí k podobné zábavě i tady v Praze. Lidé v sále tleskají. I když Gazdík nevýskl. Teď si otírá zpocené čelo a utíká do salonku vedle. Hry na primátora má plné zuby. Nechává si nalít víno a zírá do prázdna. Nakonec si všimne, že nemám co pít. Vyskočí a běží mi do sálu pro červené. Pořadatelé se hrozí: „Vždyť jste tady jako primátor. My bychom to donesli!“ Gazdík na ně nechápavě zírá. Vychovanost přece s funkcí nesouvisí.

To bylo jako sen…

Na Pražském jarmarku si dopřáváme opravdu jen jednu skleničku vína a opět nasedáme do auta. V devět večer začíná na festivalu Letní Letná francouzský cirkus. Už tam na nás čeká primátor Bém. „Já už nebudu pít. Mně se pak tak strašně začne stýskat po ženě a po dětech,“ říká Gazdík. Ukazuje mi fotky v mobilu… Uklidňuju ho, že v pátek večer už bude doma. Cirkusový stan je narvaný k prasknutí. Špičkoví akrobati francouzského souboru Les Colporteurs budí v šapitó obrovské emoce. Každou chvíli se ozývá potlesk. Představení trvá hodinu a půl. „To bylo jako sen,“ hlesne na konci Petr Gazdík. Pak se pln emocí vymotá ze stanu, odmítá nastoupit do primátorského vozu a říká, že potřebuje vzduch. Z Letné do primátorské rezidence prý trefí. Vydává se ovšem směrem k Dejvicím. To jsem starostu ze Suché Lozi Petra Gazdíka viděla naposledy.

Renata Kalenská Lidové noviny

 

Kalendář akcí

Poslední rozloučení

Termíny svozu odpadů v obci 2024

Termíny svozu popelnic:

8. 1.; 22. 1.; 5. 2.; 19. 2.; 4. 3.; 18. 3.; 2. 4.; 15. 4.; 29. 5.; 13. 5.; 27. 5.; 10. 6.; 24. 6.; 8. 7.; 22. 7.; 5. 8.; 19. 8.; 2. 9.; 16. 9.; 30. 9.; 14. 10.; 29. 10.; 11. 11.; 25. 11.; 9. 12.; 23.12.;

Termíny svozu plastů, papíru, plechovek, drobného elektrozařízení, jedlého oleje a tuku:

18. 1.; 22. 2.; 21. 3.; 18. 4.; 23. 5.; 20. 6.; 18. 7.; 15. 8.; 19. 9.; 17. 10.; 21. 11.; 19. 12.;

E-rozhlas


Obrázek týdňa

obrázek týdňa

Odkazy

Mikroregion Východní Slovácko

zuš Folklorika, s.r.o.

Pozvánka
© 2007-2011 suchaloz.cz